na Blog.cz

Rodič by měl své dítě milovat. Není to zákon, ale nepsaná věc, která se bere, jako samozřejmost. Jsou i rodiče, které dítě nechtěli, vyčítají mu, že kvůli nim museli změnit styl života, že jim zničilo kariéru a podobně. Dle mě by takový lidé děti mít neměli, ale stává se. Každá dobrá matka má vsugerováno své dítě chránit, pečovat o něj a milovat ho. Někdy víc, někdy míň.A to je právě to, kde je hranice pro správnou míru mateřské lásky? Já mám, ohledně rodičů a dětí dost pohnuté názory. Rodiče se rozvedli, když mi byl rok a matka si našla nového. Nikdy jsem ho neměla ráda, nikdy nebudu, je to cholerik, musí být vždy po jeho a pro facku nikdy nešel daleko. Navíc si vždy našel způsob, jak ze všeho vyjít a hodit to na jiné, často, pokud se to týkalo domácnosti, na mě. Nepídilo se, kdo to rozbil, udělal, mohla jsem za to já a tečka. Mám jistou přísno-volnou výchovu.Zní to divně, ale právem. Můj otec je veliký volnomyšlenkách, flegmatik, pohodář, ironik a přerostlé dítě. Vždycky stál za tím, že moje rozhodnutí je jen moje a vychovával mě, abych nebyla ani rozmazlená, ani zakřiknutá.Navíc si nepamatuju, že by mě, kdy uhodil. A i tak ze mě vyrostl člověk, který umí respektovat, chovat se a zná hranice a autority.

Ale vyrůstala jsem hlavně s matkou a otčímem, s tátou jen nějakou dobu a přez léta + víkendy. Takže na mě mělo její a otčímovo chování větší vliv. Do jisté doby se doma o otci mluvilo, jako o pánovi. To jsem zjistila nedávno, když mi táta prásl, že jsem mu jako dítě říkala, pane, protože mě to naučila matka. Nutno zmínit, že moje matka je velmi negativní a extrémně urážlivá. Navíc si neumí prosadit svou a nechá se zatlačit manželem. Nikdy se o mě moc nezajímala, jediné co jsem od ní vždy slyšela "Nepsali jste něco ve škole? Umyla jsi nádobí? Proč to není uklizený?" takhle nějak to u nás probíhalo. Ať jsem jí řekla sebelepší pecku, ani se nepodívala a kývla nebo udělala hm. Nikdo se tedy nemůže divit, že s matkou nemám skoro žádný vztah. Neví, co mám ráda, jak se bavím, ani co dělám. Můj otec s kterým jsem cca týden v měsíci toho o mě ví stokrát víc, protože se semnou baví, i o naprostých hloupostech, je sice logické, že se víc zajímá, ale on má přirozený zájem a ví o mě mnoho. Vždycky jsem proto chtěla odejít k otci. Ale byla jsem svěřená matce. Jednou jsem u otce bydlela půl roku a ona měla, co dělat aby to vydýchala. Jistě, nebylo na koho ječet, nikdo tu neposkakoval a vše musela dělat ona.Což je tak i dnes, mám sice bratra, ale je v pubertě, drzý, nic se mu nechce a než se k něčemu dohrabe, stihne se to třikrát udělat samo.

Takže tím, že bych odešla, by ztratila, nehledě na peníze. Kvůli čemuž jsme se nedávno rafli, když jsem chtěla, aby peníze na mě šli mě a ne jí a otčímovi. Od osmnácti na to mám právo, ale to ne a ne překousnout. Až, když jsem jí řekla, že jsme si s tátou mysleli, že to neudělá, otočila, aby nebyla za mrchu. Ale i tak jí přispívám na domácnost, nehledě na to, že si doma vařím a kosmetiku nebo oblečení mi nekoupila od dvanácti. Ovšem nedávno jsem se už rozhodla, že odejdu k otci. Už asi rok vyhrožuju, že půjdu do podnájmu, takže mohla být připravená, ale ne. Prvně, to vzala v pohodě, vlastně jen kývla, takže nic nového.Ale hned den na to se ukázalo, jak se pletu, když jsem si myslela, že to bere rozumně. Začala za mnou chodit, jak nemůže spát, jak se jí bude stýskat a jestli je to kvůli ní (sakra, že jo+ povedenej manžel), ptala se mě, co chci koupit a, že jí nemusím z výživného dávat nic, ať odejdu až po zkouškách v květnu, tudíž bych byla studentem jen dva měsíce a ona toho nemusela moc platit, že? Dokonale mě tím zklamala, jak se mě snaží mermomocí uhnat, denně nám něco nosí, uplácí mě a hloupě mě citově vydírá. Tím jen ukázala, že moje matka jedná, až když teče do bot, kdy by přišla o peníze, poskoka a nemohla si mě odepsat z daní.U mě má pojem mateřská láska hold jinou váhu.