Obecná děvkovitost

Včera v 12:54 | Tabitha Ren Moore |  problems in the world
To, že se mládež hrne do sexu dřív není nic nového. Když mi bylo patnáct, bylo rčení "Do patnácti můžeš, od patnácti musíš" spíš legrace a moc holek, co o to přicházelo těsně před patnáctými narozeninami nebo těsně po nich zase nebylo. Upozorňuju, že je mi dvacet, takže od mých patnácti uplynulo pět let, ale pozoruju, jak moc se to mění. A ne k lepšímu. Holky i kluci se do toho ženou někdy až zbytečně brzo, zářezy na posteli berou, jako vychloubání a , kdo neměl před šestnáctými narozeninami aspoň dva sexuální partnery, jako by nebyl. A když je nemá, stěžuje si, fňuká a vidí se, jako outsider, protože zbytek třídy už to přece dělal .( Nevěřte všemu, co vám spolužáci nakecají).Ovšem jen někteří k tomuhle přistupují dospěle. Sex nejsou piškvorky, to by si někteří mohli uvědomit a měli by k tomu tak přistupovat.

Včera jsem byla na návštěvě doma a dozvěděla jsem se, že bratrova bývalá je v tom a, aby toho nebylo málo i její nejlepší kamarádka. Nejdřív mě zamrazilo, že můj sedmnáctiletý bratr bude tatínek, protože u ní před měsícem byl.Naštěstí tomu tak není, jen se ukázalo, že slečny už v tak nízkém věku podlehly trendu šlapkovistosti. Asi není na škodu říct, že oběma je čerstvých šestnáct. Ťukala jsem si na čelo.Opravdu, když musíte vrzat s někým sotva je vám náct, co takhle si zajistit ochranu? Nepochopím holku, která jde s klukem do postele a nemyslí na ochranu, nebo hůř on ji odmítne a ona mu stejně "dá" jen aby o něj nepřišla( beztak příjde). Chovat o devět měsíců později uzlíček řevu o, který se není schopna sama postarat je asi lepší, či co? (nepočítám holky, co do toho vletí i s ochranou, může se stát) Jen jednou jsem měla "podezření", bylo mi devatenáct a málem jsem vyskočila z kůže, když jsem si uvědomila, jak by to vše změnilo. Ovšem u mě byl rozdíl v tom, že já měla aspoň už hotovou střední školu, to většina dnešních mladých hloupých maminek říct nemůže. Děvkovistost mi příjde, jako "moderní nákaza".Mladé holky lezou z postele do postele, chlubí se s kolika kluky spali a vidí to, jako hromné plus pro jejich pověst. Neřekla bych, ale tohle většina pozná, až když jsou starší.V šestnácti je v okruhu podobných nanynek za borku, v očích jiných za děvku. Když občas slyším na městě nebo jinde, o čem mluví, opravdu nechápu.

Jasně, taky jsem nebyla svatá, ani moji kamarádi a taky jsme obvykle začali se sexem kolem sedmnácti, ale rozhodně jsem v patnácti nerozebírala s holkama ten nejlepší způsob kuřby a taky, ty které začaly brzo a střídaly, jako ponožky, zůstaly stejně hloupé a i teď se o nich ví, jaké jsou to coury.Nikdo na nich nic jiného nevidí, mají nálepku coura.Nejsem proti sexu, to by bych sama proti sobě, ale jsem proti dětem, které sexují, jako na běžícím pásu.Jo dětem, nic jiného v šestnácti a podobně nejste, ač tvrdíte něco jiného. Nejste dospělý, dokud se tak nebudete chovat a to dělá mnohým veliký problém, jak vidím. Hra na dospělé vás jen víc zkopne mezi ty hloupé, co si na něco hrají.K určitým věcem se má přistupovat dospěle, nejen k sexu, protože pak se vám akorát může stát, že budete mít na krku cedulku "ta zbouchnutá, ten co zbouchl".Navíc, co si budeme povídat, odnese to víc holka, kluk může být děvkař, borec a mnoho jiného, ale nevidí se to tak špatně, jako holka na stejné pozici, gord pokud absolvovala potrat, což je teď víc než časté. Zamyslete se, stojí vám to za to? Je sice pravda, že se spousta takových časem uklidní, vidím to u svých kamarádů, ale courám jejich nálepka zůstala i po letech.

 

Hranice kritiky

Pátek v 17:28 | Tabitha Ren Moore |  web calamity...
Pokud člověk má web, blog nebo někam přispívá, musí se smířit s tím, že ne všem se bude líbit to, co píše.Co sleduju, hlavně na blogu to může být problém. Vím o sobě, že jsem kritická, ale snažím se být objektivní. Kritizuju, pokud vidím vyloženou pitomost nebo blábol, který buď autor někde opsal nebo si ho vycucal z prstu,zvlášť, pokud píše o něčem v čem se vyznám a on očividně vůbec. Pokud jen vidím chybu, upozorním na ni. A to je asi problém, jak často vidím. Už jen to, že se dovolím autorovi článku napsat něco, čím mu nelezu do zadku, ze mě dělá mrchu, kritičku, svini a kdesi cosi.
Někteří autoři, jako by měli klapky na očích a vidí jen, co vidět chtějí. Pod články očekávají pochvaly a běda, jak se objeví někdo, kdo jim napíše, že tam má hloupost nebo, že nesouhlasí. Tady už potom často nehraje roli zdvořilost nebo objektivní kritika. Nevím, jestli mám tak netaktně působící přístup nebo i, když se snažím tak mi z napsaných slov zní ironie a napadání či co, ale ať už se snažím být sebeslušnější, někteří autoři si v tom vždycky najdou napadání a okamžitě mi to, ale naprosto nepřiměřeně vrací.
Stalo se mi mockrát, že jsem napsala kritický komentář, ale od autora, často pod jinou přezdívkou ( Marná snaha vážení IP si nezměníte) jsem se dočkala nadávání typu " krávo" nebo "Hnusný blog" či "Tak to nečti pi*o". Well, tím mi opravdu ublížíte. Osobně ráda přijmu kritiku, když je napsaná slušně a je oprávněná. Najdu chybu, opravím ji. Tím to hasne. Ale nemám potřebu kvůli tomu, že na mou vlastní chybu někdo upozornil toho člověka napadat.

Vždyť jde v podstatě o pomoc, přiučení, nikdo není dokonalý. Ale to se ale lidem, kteří neunesou jediné křivé slovo těžko vysvětluje. Každopádně to, že se pak jen načertí a napíši "kritikovi" horu nadávek a podobně jen poukazuje na jejich pitomost. To, že mi na blog, aniž by ho pořádně viděl ( to z těch komentářů doslova svítí) někdo napíše horu nadávek, často na to jak vedu blog nebo, jak vypadá a kdesi cosi, mě fakt naštvat nemůže. Spíš mě to baví, komentář smažu, debílka případně bloknu, pokud otravuje častěji. Ale už se mi taky stalo, že mi byl odepřen přístup na blog, kde jsem něco, byť jen lehce zkritizovala. Osobně mi to příjde, jako strach autora z toho, aby se nenašel někdo, kdo vidí a hlavně neschopnost připustit si vlastní chybu. Pro mě za mě, mějte si na blogu bludy, já to mít na blogu a nevědět to, budu jen ráda, že mě někdo upozorní. Každopádně, v takových případech se ukáže, že je kritika, která je v pořádku, protože nenapadá autora ani jeho díla i když je to třeba a tím pádem to není kritika, ale jen podlézání a "kritika" kde si autor najde v každém slově, kterým mu čtenář nebude vrážet hlavu do zadku něco špatného.Někteří by svůj přístup k názorům druhým měli změnit.


Je fotograf a Fotograf

6. února 2012 v 12:00 | Tabitha Ren Moore
Jak tak projíždím weby, fb nevyjímaje, narážím často na stránky nebo facebookové skupiny typu "Vicky Photography " nebo "Jakub Photography" a podobně, ale když to otevřu, vykouknou na mě fotky, jako každé jiné, které by zvládnul nafotit de fakto každý. V rohu je vždy napsáno něco málo o autorovi stránek, jak moc rád fotí a jestli někdo chce fotky, ať se mu ozve. Ale obvykle jde o lidi, kteří nemají ani dvacet, zkušeností taky moc ne, ale mají zrcadlovku nebo jiný, podobný a strašně drahý foťák a tak jsou z nich najednou velicí fotografové! Není v tom nějaká moje zášť nebo tak, ale příjde mi, že takhle ti pořádní fotografové přicházejí o práci, protože si někdo hraje na veliké fotografy. Dlouho mě to zaráželo, až rozesmávalo. Kolem mě se najednou vyrojilo tolik "fotografů" ,co v parku fotí kamarádky, pejsky na procházce, děti s prstem v nose a důchodce na lavičce a prezentovali to na netu, jak velikou práci, až jsem si snad měla připadat, jako v centru dění důležitosti nebo naopak v centru blbosti a chtíče po viditelnosti za nic. Ale když se na to člověk podívá kolem a kolem, tohle nejsou žádní fotografové. Ne každý, kdo vlastní drahý foťák a udělá pár fotek je automaticky fotograf! Což si ale bohužel někteří myslí. Trošku retuše, hodit do negativu, tohle dnes umí každý blbec, to umím i já a to je photoshop mimo moje spektrum potřeby a chápání.

Neberu nikomu, že ho fotit baví a je to jeho koníček, že hezky fotí, umí vystihnout moment a udělá z toho pěknou fotku, ale dělat z toho hned práci nebo dílo? Znám mnoho lidí, co těmhle rádoby fotografům pózuje, aby mohli říct, že byli u fotografa.Za půl hodiny mají hotovo a fotí se buď u bílé zdi nebo venku u stromu, ale nic fotícímu nezaplatí za udělání fotek nebo naopak nedostanou nic, za modeling. Což, tak by to mělo fungovat a u pravých fotografů funguje.Je hezké a milé, že vám někdo nabídce nafocení lepším foťákem, aby jste měli hezké fotky, ale za těchto podmínek to není profesionální fotografování, jak si mnozí myslí.Z toho "modelování" to dělá jen "focení s kamarádem" . Osobně znám lidi, co se nějakou dobu přivydělávali modelingem a ten vypadá docela jinak, než to hopsání v parku, co mnozí nacvičují s "panem fotografem", kterému často ještě teče mlíko po bradě a ve škole se učí vektory( kdyby aspoň to). Ještě na střední se můj spolužák hlásil na vysokou, obor fotograf, dlouho už fotil pro agentury a tak to chtěl vystudovat, projížděla jsem s ním knihy, co bude potřebovat a co musel vědět a šla mi z toho hlava kolem. Na fotografické škole se rozebírá každý detail při focení i samotné fotky a samozřejmě fantazie. Pochybuju, že něco z toho aspoň polovina těch fotografů ví a má.

Každého baví něco jiného, jestli někoho baví fotit, je to jeho věc a hezký koníček, mě to baví taky. Ale to, že jsem nafotila fotky kamarádky, udělala pár "Uměleckých fotek" vody, přírody a podobně, upravila je a hodila na net, ze mě nedělá fotografa a dokud mě to nebude živit oficiálně ve studiu za prachy, nikdy ho to ze mě neudělá, stejně jako mnoho těch, co mají ve své skupině na fb hrdě vyvedeno "photography".





offline bordel

1. února 2012 v 13:22 | Tabitha Ren Moore |  My Diary,Minds,opinions...
Napadlo mě, jak jsou někteří z nás závyslí na počítači a internetu, hlavně pkud jsou bez něj déle. Každých čtrnáct dní chodím na víkend k otci a ten intenrnet nemá a nevadí mi to. Ale až teď, když se k němu stěhuju na trvalo mi došlo, jak kolem toho lítám. Obvykle, když příjdu domů, uvařím a zapnu počítač. Po dvou hodinách nemám, co dělat a buď jen brouzdám po netu nebo píšu. Takže internet až tak nepotřebuju, ale teď ho nebudu mít víc, jak týden, než ho otec zapojí a musela jsem toho dost zařídit. Uvědomila jsem si, jak jsem stejně jako na mnoho jiných na tom internetu trošku závislá.Všechny objednávky vyřizuju po netu, denně mi chodí kupa mailů a píšu i spoustě lidem nebo píšu články a to obvykle na blogu nebo na jiných serverech. Jen včera jsem uspořádáváním, psaním článků navíc a stahováním zbylých seriálů (dokud můžu) ztrávila cca 4 hodiny. Navíc jsem si našla na netu i brigádu ke, které ten internet potřebuju. Obejdu se bez facebooku, youtube a bez jiných webů , ale internet, jako takový potřebuju.
Taky jsem si teprve dneska, kdy jsem balila uvědomila, kolik má člověk krámů. Dokud jste zabydlení a vidíte věci kolem, nepříjde vám, že toho máte moc. Ale dnes, když jsem balila oblečení, knížky, kosmetiku a další obyčejné věci, zabralo mi to dvě cestovky a horu tašek kolo. Dost možná za to může můj špaholizmus ohledně tašek, kabelek, tašek přez rameno a školních kabel mám už 33 a to zabere sakra místa, když je táhnu sebou. Když někam jedu, na dovolenou a tak, vystačím si s tričkem, prádlem a hřebenem, takže jezdím s malým batůžkem, ale teď? Mám krámů až si pomalu říkám, kde jsem to doprdele všechno vzala? No, každpádně se konečně stěhuju, ať už si matka na mě zkouší, co chce a tak týden tu nic nečekejte.Přednastavila jsem jen jeden článek.


Plať nebo si trhni

31. ledna 2012 v 13:37 | Tabitha Ren Moore |  problems in the world
Petic a různých pochodů proti zákazům a cenzurám je plánovaných mnoho, sopa a acta jsou poslední dobou nejvíce probírané témata.Mě osobně to zase tak nerozhořčuje, ano stahuju, ale nezblázním se kvůli tomu,vždycky se dá to co potřebuju nebo chci nějak sehnat, i když ano, to že si něco můžu stáhnut zdrama je pro mě výhodou, nemám na to kupovat si originálky a podobně. Spousta lidí se, ale strašně vzteká. A i když mi příjde, že je hloupost teď po letech, kdy je internet plný souborů, filmů, programů a jiných věcí, které se dají sdílet, stahovat a sledovat, snažit se to zakázat a cenzurovat.Mnoho věcí, třeba ze zahraničí najdu jen na netu, knížky do angličtiny, co čteme seženu jen na netu, protože jsu anglicky a u nás se neprodávají a podobně.
Ale podle mě to, že je celá tahle situace hloupostí je otázka pryncipu.Teď po letech si někdo řekl, že bude zakazovat a cenzurovat a nedá nic bez zaplacení? Brzo jste se probrali. Další věc, opravdu si myslí, že se tím něco zlepší? Jen to, že se to chystá a pomalu i realizuje, na netu i mezi lidmi vyvolává malé války a protesty, což nikdy není dobré. Já chápu, že autoři chtějí bránit svoje díla. Žádný interpret by nic nevydělal, kdyby vše dával k dispozici zdarma, což se dnes často děje, protože když někdo vydá cd, ještě ten týden už je často na netu. Z toho je jasné, že tím jen zpěváci a kapely jen ztrádají a přicházejí o peníze.

Tohle chápu, ovšem cenzurovat vše mi příjde hloupé. Jen to zvedne vlnu nevole nejen na internetu. To by jste prakticky nemohli dát na web fotku, písničku, ani citát, aniž by jste tím neporušovali něčí autorská práva, protože jste něčí výtvor použili bez jeho svolení. Jak padla kdesi tázka "Když budu citovat mrtvého člvěka, mám se taky ptát na autoská práva?".Aby se neřeklo, nedávno se i schválil zákon, že pokud pojedete za hranice může vám letištní kontrola prohledat notebook, pokud ho sebou máte, aby zjistili, jestli v něm nemáte nelegálně stažený materiál.Pro byznismany, kteří pracují na internetu, stahují grafy a podobně, asi slast a nejen pro ně.Nemusí vám počítač prohledat, ale můžou. Jako by nebyl jedno, kdo má co v počítači, jistě není to naše tvorba, ale svoboda je svoboda, tím že se zakáže tohle se to jen poveze, co nám zakážou příště? Upřímně neznám nikoho, kdo by neměl v počítači nic staženého. Kdybych se měla podívat na svůj počítač, zůstaly by mi tam jen filmy, co jsem si přenesla z dvd či písničky z originálek, co máme doma, texty a povídky a fotky. Zmizelo by mi cca 120G.A to jsem ještě "troškař" oproti jiným. Tak či tak, podle mě tím jen začne válka, protože mnoho lidí si až moc zvyklo, že mají všed zadarmo a teď se samozřejmě strašně vztekají.Uvidíme, ale myslím, že lepší už to nebude.


Další články


Kam dál