na Blog.cz

V módě pravidla neexistují. Lidé rádi šokují a na molech se už extravagance usadila naplno. Nikdy jsem nebyla fanynkou modelek. Jako mladší mě popichovali, ať se stanu letuškou, nebo modelkou kvůli výšce. Pro mě bylo peklo, když jsem ve 14 letech měřila to, co dospělí chlapi a tak jsem to neslyšela ráda, a taky proto, že modelky neměly můj obdiv.Viděla jsem a vidím je, jako špatný vzor dívkám a hlavně, jako špatné měřítko dnešních "ideálních " mír. A ne proto, že bych modelka být nemohla ( nehledě na xicht), mám totiž prsa mnohem větší, než A a taky si mám na co sednout. Jasně, občas si řeknu u nějaké, že takhle bych chtěla vypadat, ale obvykle spíš naopak. Kde nic, tu nic, tělo vyhnané dietami nebo ty, která si pomohla plastikami a teď skoro přepadají, protože je nemá, co vyvažovat. Já měla odjakživa jiné ideály a idoly, než modelky.Mám totiž ráda extravagantní lidi. Nejlépe ty, kteří ani nemusí být objektem krásy a vášně, ale umí svou výjmečnost dobře prodat. Jako třeba Rick Genest. Známý, jako zombie man, protože je potetovaný od hlavy k patě.Rozhodne netypický a přesto úspěšný model, který předváděl i pro Armaniho a Mugler. Nebo Ash Stymest, mladý potetovaný angličan, kterého by běžně člověk netypoval na jednoho z nejlépe placených modelů.

Co mám, ale nejraději jsou ti modelové, u kterých na pohled nepoznáte, zda jde o dívku nebo chlapce. Tomu já říkám praktická vyčůranost, protože mohou v klidu předvádět dámskou i pánskou módu a inkasovat víc. Pokud muži nevadí nosit šaty a vypadá věrohodně, proč by je nepředváděl? Pokud má v botech hezké nohy, proč ne, ani nejde o obličej. Když se člověk podívá na mola, na některé modelky, o kráse se moc mluvit nedá. Bledé, propadlý obličej...prodávají oblečení, ne obličej, takže o to moc nejde. Je mnoho modelů a modelek, kteří převádí dámskou i pánskou módu a nehledí na pohlaví. Netvrdí, že jsou definitivně mužem nebo ženou a nebrání se ničemu.

Rozhodně nejznámějším je Andrej Pejic. Mladý australský model původem ze Srbska, který prý podle médii způsobil poprask a boom, protože klidně předvádí svatební šaty a jiné. Houby boom, není to novinka. Adrej měří bez bot 188cm, nevšimnětě si někoho takového, a co teprve, když má obr lodičky, jde hold víc vidět. Jemné rysy, dlouhé blond vlasy, občas sice na některých fotkách vypadá strašně, ale umí svou nepohlavnost prodat a nebrání se šatům a čemukoliv jinému, do čeho ho návrháři nacpou.Má můj obdiv.Další, tentokrát ženou je Milou van Groesen, blond vyzáblá modelka, která se prezentuje, jako žena tak, jako muž a jako jedna z mála otevřeně přiznává svou homosexualitu. Další je rozhodně Erika Linder. Když jsem ji viděla prvně, váhala jsem, jako u Milou, jestli jde o muže nebo ženu, protože podle některých fotek jsem to nepoznala. Až podle fotek nahoře bez a podle životopisů jsem měla jasno. Je často párovaná s Andrejem a stejně, jako on, neuznává pohlaví a neřeší, jestli by se lépe cítila, jako muž, stejně, jako Andrej, který přiznává, že se cítí v mužském těle dobře, ale lépe mu je v dámských šatech, neplánuje přeměnu. Takový modelové mají ode mě plus, protože se umí prosadit a prezentovat. Nepotřebují se nechat operovat na jiné pohlaví, cítí se dobře, jak jsou a umí s tím pracovat, což je podle fotek zjevné.Stejně, jako jiní modelové, kteří prodali svou výjmečnost nebo odlišnost a založili si na ni kariéru a na fotkách ze sebe umí i udělat někoho jiného Copak by jste si u některých fotek Andreje neřekli, že je to docela kočka?

Andrej P.

Milou

Erika:

Rick:

Ash:

Nejsem zrovna z veliké metropole, ale pár slavných věcí z našeho města vzešlo ( pár herců, sportovců...), ale co se festivalů týče, nemůžeme skákat do stropu.I když, v posledních letech se to lepší, kromě špekfestu a ještě myslím, "čehosi" teď v špk probíhá "Just like honey fest". Jde spíše o konzerty pro nadšence, ne moc známých zpěváků a kapel, nic extra, ale i tak jsme se rozhodla se tam včera s kamarády stavit.

Hlavním důvodem bylo to, že jeden ze dvou vystupujících, byl Darren, náš lektor angličtiny, angličan žijící v čechách, mající za ženu českou manželku a legrační přízvuk v momentech, kdy mluví česky. Na angličana veliký vtipálek a pohodář. Řekli jsme si, že když oba naši lektoři mají kapelu a občasné konzerty, nebylo by na škodu se na ně aspoň jednou jít podívat. Normálně bych si doma Chesterovu, hudbu angličana, který měl u nás jediný konzert v čechách a možná ani Darrenovu nepustila, narozdíl od spolužáka, co si koupil i jeho cdéčka. Jde o klasický pop/jazz ( či co), obyčejná muzika doprovázená obyčejnou kytarou, ke konci i houslemi, které tomu dodaly říz.Ale, když člověk takle někde sedí na zahrádce, popíjí a baví se s kamarády, je taková pohodová, kytarová hudba velmi příjemná a dobře se poslouchá,v tu chvíli možná lépe, než tvrdá muzika na, kterou jsem zvyklá.Zůstali jsme až do konce a vlastně odcházeli z klubu, až jako poslední. I když to běžně není můj šálek čaje a doma bych si to nepouštěla, nemůžu říct, že bych se nebavila nebo, že se mi muzika nelíbila.Fest probíhá celý víkend, ale osobně jsem měla zájem jen o včerejší vystoupení, protože zpěváky znám.Chtělo by to víc, takových pohodových akcí..( video,starší vystoupení, jako příklad, jiné jsem nenašla..)

Která holka nechtěla, jako malá být princeznou nebo aspoň nevypadat, jako panenka? Já ne, já chtěla být pirát, ale to je vedlejší. Většina dívek z toho vyroste, ale, jsou itakové, kterým jejich touha vypadat, jako barbie (což je ta nejhroší zvolená varianta, jak vypadat, jako pananeka) nebo, jako porcelánová panenka z vitríny ze starožitnictví zůstane i do puberty, či dál a tak se podle toho taky snaží vypadat.Mě osobně panenky spíš děsí.Jako dítě jsem je stříhala a kuchala, v pozdějším věku mě porcelánové, dokonalé tváře panenek ve starodávných šatičkách děsily a to mi nějak zůstalo do teď.Osobně dávám přednost přirozenosti, ale mnoho dnešních dívek si myslí, že přirozenost by asi nebyla přitažlivá nebo se tak zkrátka nelíbí sami sobě, tak používájí mnoho make-upu a snaží se transformovat do něčeho jiného. Pár si v poslední době oblíbilo právě onen styl, vypadat, jako panenka. Dost medií si neodpustilo, že je to jen lákadlo pro pedofily.Ovšem, kdyby pedofil přišel na to, že dívka, která na něj z fotky zírá není osmiletá princeznička, ale skoro dospělá žena,chuť by ho přešla, takže tenhle argument neberu.

Ale řadím se spíš k těm, kterým se to nelíbí. Každého věc, samozřejmě, dívkám, co se tak stylizují se to líbit musí, proč by jinak hodiny trávili přeměnou v na pohled dokonalou panenku? Ale já osobně tu touhu a chuť trávit hodiny u zrcadla postrádám a tak asi proto se mi to nelíbí, navíc, to už musí být jistá posedlost se tak dlouho čančat. Nejznámější je asi KotaKoti, dříve známá jako Dakota Rose. Ta si vybrala právě onen "Barbie" styl,ale ne hora růžové a blond vlasy, ale klasický model panenky, tak jak ji známe z dětství. Mě osobně až děsí, jak věrně vypadá, což jí musí dát práci, kdesi přiznala, že klidně o tři hodiny tomu dá a neodejde od zrcadla dokud podle ní není vše dokonalé.Další je Venus Angelic, která mě upřímně děsí o něco víc, než Dakota, dost možná proto, že na mě působí ještě uměleji.Asi za to mohou i ty oči, které jsou asi nejvýraznějším prvkem, vedle leské, umělé tváře a kamenného výrazu.Mě osobně se to moc nelíbí, protože to totálně zabíjí veškerou přirozenost a prezentuje jen umělost a umění s foťákem a líčením. Ale je to každého věc, pokud to dívky baví a líbí se jim, proč by ne? Ovšem, tohle by mělo vydržet maximálně přez pubertu, protože když se to změní v posedlost, mohou slečny dopadnout, jako pár nejmenovaných žen a modelek, které si ani po třicítce nechtějí přiznat, že v jejich věku, už to nezpůsobuje obdiv, ale lítost a odpor.

Levá strana téhle fotky na mě působí pravdu děsivě. Nevědět, že je to živý člověk, řeknu, že jde o panenku z poličky

A mě to začíná fakt srát!....

Všude kolem dvojice, řeči, co miláček, jaká je krása být zamilovaný a bla bla bla. Možná závidím, možná mě to jen už štve. Myslím, že jednou mám právo si zanadávat, jako puberťačka, která ve třinácti láteří, že nemá kluka. Jenže mě puberta odezněla, už nechodím na střední a nemám právo se tupě hihňat, když se někdo mihne kolem. Tedy právo na to mám, ale už by nebylo záživné, ani na místě. Když se ohlédnu, nikdy jsem neměla vztah.Je to trošku smutné, hlavně, když vezmu v potaz, že nejsem šereda, ani tlustá ani vypatlaná. Když zavzpomínám, uvědomuju si, že jsem nikdy neměla řádně přítele, žádné zaláskování, vodění za ručičku na procházkách nebo společné víkendy, ani náznak toho. Jsem citový terorista, zamilovat se je pro mě, jako cestovat pěšky do Číny podzemním tunelem.Mám chlapské city, tudíž jsem trošku flegmatická, ironická a cynická, prostě hotový poklad! Ale to není ten problém, tohle nikomu nikdy nevadilo, protože mám smysl pro humor a objektivní názory. Měla jsem známosti, ale vždycky tak, že jsme se scházeli leda tak v hospodě nebo v posteli a tím společná aktivita hasla. Měla jsem přátelé s výhodami, s minimální trvanlivostí, protože tohle jednou přestane bavit každého.I mě.

Snad poprvé přestávám tvrdit, že mě baví být singl, což do teď ano, a mělo to výhody, ale už bych ocenila mít vedle sebe někoho, kdo mi rozumí, s kým se můžu upřímně bavit, někam s ním jít a něco s ním prožít a nebyli to kamarádi.Občas si říkám, když vidím některé, na pohled totálně nesourodé dvojice, nebo slyším, jak se vedle mě v hospodě dva štěkají, div si nevydrápou oči, co má ona a já ne? Co je semnou špatně? Nikdy jsem nebyla ta,co se vůbec nesnaží nebo ten typ, co se honí za vztahem, aby nebyl sám nebo brečí, že nikoho nemá.Prostě no stres, však ono se to nějak vyvrbí. Ale, když na mě lehla dvacítka, napadlo mě, sakra, co je semnou, že jsem nikdy neměla vztah? Obdivuju spolužačky co jsou pět let s jedním klukem, můj rekord jsou tři měsíce čehosi. Asi bych se sebou měla něco začít dělat nebo změnit podniky, kam chodím, protože jinak skončím, jako stará dáma, kterou jednou najdou v jejím malém bytě celou ohlodanou od jejich dvaceti koček.

Jsem dost horkokrevná, je mi pořád horko a tak je pro mě lepší být někde, kde je větráno, až chladno.Doma mám tak 19C i méně a je mi fajn nejen proto, že v horku se mi strašně špatně dýchá. Navíc bohužel trpím přehříváním organizmu. Mám poměrně silnou kůži a tak se zima ke mně dostává hůře. I v zimě chodím jen v mikině a kabát vytahuju, jen když, teplota klesne dost pod nulu. Prostě mi skoro není zima. Ale to se ukázalo, jako obrovský problém pro lidi kolem, hlavně ve škole, protože jsme ve staré kamenné budově, kde je vcelku zima a tak se pořád topí. Což se ukázalo, jako zdroj konfliktů.Na základě toho jsem přišla na pár typů lidí ohledně teploty.

Člověk zmrzlý:
Tenhle člověk si jen stěžuje, že je mu zima, neustále všem cpe své zmrzlé ruce, nadává na ztuhlé nohy, kontroluje, kolik je stupňů a nadává na vysoké účty za topení.Od lidí si půjčuje mikinu či bundu, protože i když je neustále zmrzlý, vlastní oblečení si nevezme nebo mu to jeho nestačí. Je možné jej v půlce dubna, ale i později pořád potkat v kabátě se šálou kolem krku, protože venku je přece kosa. Otevřít okno v přítomnosti tohoto člověka způsobí záchvat a ječení, že je zima a okamžitě letí okno zavřít, i když je v místnosti, kde sedí dvacet lidí a je tam přez dvacet stupňů. Tohle se vztahuje hlavně na dívky. Je dokázané, že ženy mají tenčí kůži a tak jsme náchylnější na zimu, ovšem některé až moc.Ale nejde jen o dívky znám i takové kluky.

Člověk tropický:
Tenhle typ člověka je zvyklý na zimu nebo ji zbožňuje. Občas to dohání do extrémů a i v zimě si chodí v tříčtvrtečních kalhotech, zatím co jiní se klepou pod kabátem a třemi mikinami. To se týká hlavně mužů, ale já osobně sem patřím taky. Mě je zima opravdu jen výjimečně.Chodím celoročně nalehko, bez nemocí a je mi teplo až horko, navíc díky tenkým sliznicím se mi spustí rýma i u horké polévky.Takový lidé jsou pro zmrzlíky nepochopitelní a divní, protože pořád otevírají okna a při každém vstupu do místnosti prohlásí, že je tam hic. Často oprávněně, ale to člověk, který v tom hicu už sedí dlouho, nepozná. Člověk tropický nevyhledává teplá místa, i v létě dává často přednost středozemí, ale nevylučuje to návštěvu moře.

Člověk optimální:
Tenhle typ člověka je takový zlatý střed. Je mu zima, když opravdu venku nebo v místnosti je zima a teplo mu je zase naopak, když se nachází v místnosti nebo prostředí, kde je horko. Nestěžuje si, obléká se vhodně vzhledem k teplotě a obvykle jen koulí očima, když sleduje konflikty člověka tropického a člověka zmrzlého.

Ráda bych byla optimální, protože se,se zmrzlíky štěkám čím dál více. Když do třídy přijdu, je tam podle mě neúnosných 23 C. Podle mě je to moc, když tam půl dne sedí patnáct lidí. Ale to ostatní nevidí a pokaždé, když otevřu okno slyším, že bych měla respektovat, že ne všem je pořád horko a hned okno letí zavřít, nejlíp, přidají topení. Opravdu se děsím května ,června, kdy bude hic, protože už vidím, jak tam přijdu a bude se topit! Nedávno jsme se kvůli tomu opět poštěkali, prý ať se my divní (dva) odstěhujeme na chodbu, protože všem je zima a tak se to bude řídit podle nich. Opravdu mě to nervuje čím dál víc a chodím raději i třikrát na záchod přez chodbu, kde je nějaký kyslík a není to tam, jako v sauně. Což mi obvykle jen přinese šílenou facku dusna, jakmile se vrátím. Bohužel, nenadělám nic, jsem v menšině a tak se tam potím a dusím se, protože se mi v tom horku opravdu strašně dýchá( Jsem alergik s dýchacími problémy, takže nevětraná místnost je pro mě peklo, kde jen lapám po kyslíku), ale protože ani teď ke konci dubna nemám právo otevírat okna, pravděpodobně se tam do měsíce udusím. Jsem divná já nebo je na tom někdo podobně?