Konec cesty

25. července 2016 v 10:57 | Tai Todd
Po delší úvaze jsem se rozhodla. Pokud sem někdo chodí pravidelně nebo i jen občas, asi si všiml, že přidám tak jeden článek za dva týdny nebo i za měsíc a obvykle jde o reporty z koncertů nebo akcí. A ani ty mě moc nebaví ( proto se tu neobjevil článek o MoR, kde jsem samozřejmě byla). Články z mojí hlavy spíš už vařím z vody. Ale není se moc čemu divit. Blogování mi přestává přinášet radost. Kdysi jsem mívala hodně vysokou návštěvnost. Několik set lidí a vždycky jsem se dočkala nějaké odezvy pod články. Ale když vidím, že i dnes, kdy je návštěvnost o dost menší, ale článek je otevřený třeba třicetkrát, žádné odezvy se nedočkám. Přijde mi pak, že ty články píšu k ničemu. Jistě, já se vypíšu, vypovídám, ale ocenila bych i názory. Pozitivní, negativní, to je fuk, prostě odezvu. Bez odezvy mám pocit, že si kecám do zdi a to nikoho dlouho nebaví.

Tenhle blog jsem založila v nudné hodině informatiky, když mi bylo zhruba třináct. Což znamená, že tenhle blog žije už asi tak jedenáct let. A stejně, jako já, dospívá. Prošel se mnou pubertou. ( když jsem četla staré články, šla jsem do kolen), pomalu prostě dospíval a já mám pocit, že stejně jako já, už dospěl. Už nejsem pubertální holka řešící krávoviny, malicherné problémy ve škole nebo s rodiči nebo nepochopení okolí. Blogování mi už prostě nedává to, co dřív. Dřív to pro mě byl jistý únik. Když blogový svět hodně žil, měla jsem spoustu kamarádů jen díky blogu a pořád jsem na něm měla co dělat. Dneska už ne.
Prostě mě to nebaví, nejspíš jsem z toho vyrostla.
Blog nesmažu úplně, kdyby mě náhodou popadl nějaký amok, sentimentalita a chuť se vrátit, ale všechno ostatní smažu. Zjistila jsem, že nechci, aby mě bylo možné přes blog vystopovat. Už mi to není jedno, jako kdysi. Už mi to vadí. Takže se s vámi zatím loučím a jednou se (možná) vrátím.
 

Kam dál

Reklama